Jak zapudit chlapa

Protože jsem naposledy napsala takové milé desatero, jak učinit ženu šťastnou, tak mi na mysl přišlo, jak to může být z druhé strany. Jednou za čas se nějakým nedopatřením v diskuzích s něžným pohlavím střetávám s různými stížnostmi na svého partnera a přesně tyto debaty mě inspirovaly k tomu, abych sepsala tento článek s konkrétními body. Ta vybraná něžná pohlaví se totiž mnohdy ukážou jako pěkně bezcitná monstra.

Rozhodla jsem se sestavit klasické záporné devatero, které dle mého žabího úsudku stoprocentně zabírá, pokud holky chtějí svého potenciálního manžela, partnera nebo milence co nejrychleji transformovat v prchajícího kojota s rotujícíma nohama v nadzvukové rychlosti. Následující průvodce může účinně působit i na neodbytné muchochlapy, tedy pokud se nejedná o nějaké šílené a zoufalé typy nebo psychopaty, kterým by takový styl vyhovoval. Jinak je tento článek hrozně neužitečný a slouží také jako bublinková ironická koupel, v níž poteče sarkastická krev. Pánové, připravte se na soupis toho nejhoršího, na co se od žen můžete těšit. Dámy, dokazujte světu dnes a denně, že takové nejste. 

1. Co nejvíc si stěžujte a nadávejte

Ano, velice účinné. Stěžujte si. Je to jednoduché – stěžujte si, pořád a na cokoliv, co se týká jeho a toho, jak jste neustále s něčím nespokojená. Třeba, že není schopen opravit vysavač, nenosí moc peněz, neumí se pořádně obléct a postarat. Stěžujte si, že je tlustoprd, smrdí, neuklízí, neuvaří, není dostatečně pozorný, neumí polichotit. Navrch mu vynadejte, že je bezohledný sobec a egoista, nedopřává vám, po čem toužíte atp. Stěžujte si hlavně na něj a před ním i ostatním lidem. Důležité je, abyste to dělaly co nejvíc. 

2. Shazujte jej 

Shazujte jeho mužství všemi dostupnými prostředky. Supr je, když jste s nějakou další supr kámoškou, která se před vámi ráda pochlubí, jak jí její miláček nadělil k narozeninám pugét, auto, dovču a poukaz na nákup oblíbené značky. Zabodujte a nadneste, že ten váš vám přinese leda nasranou náladu. Shazujte i jeho názory a návrhy ze stolu. Když dostane nějaký nápad, bude se chtít v něčem realizovat, v žádném případě o to neprojevujte jakýkoliv zájem, maximálně pohrdání. Bude-li chtít po vás třeba náhodou něco i v posteli, tak je potřeba ho ošklivě odbýt, z lehčích variant např. „ani náhodou – zapomeň na to – ses zbláznil ne – ani ve snu“. 

3. Mlčte

Ano. Ale v těch okamžicích, kdy partner konečně projeví touhu s vámi opravdu komunikovat. To je přesně ten nejvhodnější okamžik k tomu, abyste nahodily výraz tupé sfingy a dělaly do nebes uraženou. Odmítejte jakkoliv komunikovat a dělejte jakože „nic“. Pak máte navíc pozdějí příležitost na klasicky zákeřný výpad, kdy si samozřejmě vyberete ten nejméně vhodný okamžik a vypálíte na něj své problémy z boku ve stylu „kudla do zad - tu máš blbečku jeden“.

4. Vyčítejte a tahejte věci z minulosti

Zapomněl na vaše narozeniny a výročí? Přišel z práce nažranej jak drak a nechal vám koláč v čerstvě povlečené posteli? Zapomněl vyzvednout děti do školky a zajít na poštu? Neudělal vám to „něco „ (samy si domyslete co) ve chvíli, kdy jste to „něco“ tak moc chtěla? Zkrátka tuna věcí, kvůli kterým jste si pak snadno vjeli do vlasů. Vyčítejte mu to při každé příležitosti, když se začnete hádat. Vytáhněte dávno uzavřené věci, překruťte je a omlaťte je o hlavu. V žádném případě neveďte logickou diskuzi.

5. Žárlete na všechno a na všechny

Prakticky jakákoliv jeho kamarádka je potenciální nepřítel, hrozba a nejlépe štětka. Musíte dávat najevo, že se vám nelíbí a jak se cítíte v ohrožení. Ne přímo před ní samozřejmě, to budete hrát fajn přítelkyni. Ale za zády pomluvit a šlapat po ní. Normální muži totiž nemají rádi holky, které ani neznají svou hodnotu a cítí se méněcenné. Když mu to budete dávat touto formou dostatečně najevo, pravděpodobně si nakonec i za vašimi zády jen z principu s tou holkou, která je byť ošklivější jak vy, ulítne. Žárlit můžete i na práci a kamarády, ale vzpomeňte na jednoduché pravidlo - pokud máte pocit, že se vám dostatečně nevěnuje a odmítá s tím něco dělat, nemá smysl s ním být. Máte zjevně oba odlišné priority. 

6. Buďte nejchytřejší

Víte jak je takový ten ošklivý vtip, že si muž podá inzerát, kde nabízí, že prodá Ottův slovník naučný, všeobecnou encyklopedii a novou GPSku TomTom, protože má doma manželku? Tak to je přesně ono! Pleťte se do všeho s tou největší vervou, rozhodně nevěřte v jeho schopnosti nebo v mužnost! Dejte mu tak maximálně najevo, že v něj ani v jeho činy nemáte žádnou důvěru a kdyby to šlo, byl by patrně symbolickou postavičkou Pat&Mat. Zapomeňte na nějaké mlčeti zlato, naopak zlatá věta jest „já jsem ti to ŘÍKALA…“.¨

7. Tlačte na něj

Akce zvaná rychlá smrt – chtějte co nejdřív manželství a děti. Pomalá smrt – uvalte jej do kruhu svých vdaných kamarádek, které před ním zamávají kroužkem na prstu a hodí po něm dlouhý významný pohled, zatímco si budou hladit bříško. Jakýkoliv nátlak se počítá i třeba u věcí týkajících se společného bydlení, zařizování,  hypotéky, auta, dovolená a tak

8. Stalkujte

Co nejvíce mu vypisujte a volejte. Prozvánějte! Když vám to nebere, vyšilujte a spřádejte tragické scénáře. Pořádejte pravidelné výslechy a upomínky typu – kdes byl, s kým jsi byl, co jsi dělal, kam jdeš, proč jdeš pozdě, proč nepíšeš, to nemůžeš a tak. Akce rychlá smrt číslo dvě: Šacujte jeho věci a šustrujte telefon i jeho poštu. A jděte se rovnou oběsit.

9. Buďte závislá 

Zas trošku jiný, ale taky dobře funkční extrém - viste na něm jako ocásek, hleďte na něj jako na Michelangelova Davida na piedestalu, všechno mu odkývejte, a nemějte žádný jiný svět než JEHO, čekejte na něj, jak na smilování boží každým dnem. Každého normálního člověka totiž taková nezdravá závislost začne dříve nebo později ubíjet, protože svou závislostí mu budete nenápadně vykrádat prostor na jeho ostatní věci a budete po něm vyžadovat to samé. Osvědčená cesta do pekel.

10. Váš vlastní bod, doplňte dle vlastní libosti (a podělte se o něj, pokud chcete).

Takže? Zakončím to trochu utopicky. Problémy ve vztazích jsou projevem vlastních komplexů. Až si každý bude sám sebe vážit, věřit si, nebude nic od druhého očekávat, bude si umět užívat i vážit života a najít jeho smysl, aniž by to přímo záviselo na někom jiném, anebo až lidé budou partnerství vnímat jako možnost, jak svůj život ještě víc obohatit, nikoliv jako něco nutného, co je mnohdy duševně oklestí a komplikuje jim to život…, pak by to "spolu až do smrti" mohlo vyjít na jedničku s hvězdičkou. Dvojka je ale taky dobrá! Držím pěsti...

Volání anděla

Volám na tebe a ty si zacpáváš uši.
Ukazuji se ti, ale ty si zakrýváš oči.
Usmívám se na tebe a ty se odvracíš.
Ukazuji ti cestu a ty se pořád ztrácíš...

Proč se bát?

Proč se bát tmy, když není o nic horší než denní světlo.
Proč se bát duchů, když živí nejsou více než mrtví.
Proč se bát smrti, když nevíme jak žít.
Proč se bát budoucnosti, když nemáme přítomnost.
Proč se bát nenávisti, když neumíme milovat.
Proč se bát ďábla, když nevnímáme anděla.

Životní inspirace z dětského světa

Děti jsou věčnou inspirací. Ta jejich bezprostřední radost ze života. Ten svět, který my dospělí jim mnohdy závidíme a ničíme, takže se z těch čistých duší stane časem to, co je z nás – lidé plní starostí, nenaplněných přání a nespokojenosti se svým životem, které nekompromisně strhává proud povinností, s nímž svádíme denní boj o přežití. Někdy v tom proudu plaveme, občas se doslova topíme a sotva chytáme dech. Málokdy se však z plavby radujeme a to je základní chyba.

Říkám si, proč nepojmout život hravějším způsobem? Navzdory útrapám a starostem, vždy je tu prostor pro malou lidskou radost a pro úsměv. Malé děti se smějí bez ohledu na to, zda jsou bohaté nebo chudě, nemocné nebo zdravé. Smějí se danému kouzlu okamžiku, když je cvrnknete do nosu nebo na ně uděláte dlouhý nos. Nepřemýšlí nad tím, zda si takový úsměv mohou dovolit. Prostě to udělají a je jim jedno, co si o nich kdo myslí.

Zkuste dnes na chvíli zapomenout a buďte dítětem. Zlobivým, usměvavým, hravým, rozvážným, zamyšleným, zvědavým, ale dítětem. Aspoň trošku. Začněte si více hrát a uvidíte, jak vás najednou život začne více bavit. Že nevíte jak na to? Tak se inspirujte:

Neberte věci příliš vážně

Základní chyba každého dospělého člověka je, že bere všechno hrozně vážně, ať už se jedná o práci, bydlení, školu, mezilidské vztahy nebo cokoliv jiného. Všimněte si, jak komicky děti vypadají, když napodobují dospělé – nahodí vážný výraz, sprásknou ruce a prohodí nějakou typicky smrtelně vážnou větu. A vy se tomu smějete. Jenže stejně tak směšně vypadají i dospělí, co se tváří nad svou činností, jako by byla to nejdůležitější na světě. Odvíjí se od toho pak jejich chování a jednání s druhými. A přitom takové chování zdaleka není nutné, protože důležité je totiž jenom to, co je opravdu nenahraditelné. Berte věci méně vážně a získáte mnohem více nadhledu. Otevřete si nové obzory a možnosti, jak k sobě samému i svým činnostem přistupovat. A tady přesně pak začíná skutečná hravost.  Nebrat věci vážně neznamená vzdát se zodpovědnosti nad svým chováním i životem. Znamená to, že ruku v ruce se zodpovědností jste si vybrali radost a hravost před pocitem vlastní důležitosti.

Strašák zarputilosti

                Mnoho lidí se odmítá smířit s tím, že situace zkrátka nebude taková, jak by si představovali. Přesto si stále trvají na svém přístupu a jejich chování tak připomíná věčné čekání na Godota. Viděli jste někdy dítě, které by každý den několik měsíců, či let zarputile trvalo na tom, že chce dostat přesně tuhle hračku a chce hrát jen a pouze tuhle hru? Že chce, aby se Země začala otáčet jiným směrem, protože tento směr se mu nelíbí? Viděli jste dítě, co by se neustále uráželo kvůli jedné a tatáž věci? Ne. Netrvá si na tom. Děti mají mnohdy více rozumu než dospělí lidé, protože si uvědomují, aniž by nad tím nějak hluboce přemýšleli, jak hloupé je trvat si na něčem co dávno nikomu nepřináší potěšení, byť jde mnohdy jen o princip. Proto nechte plavat všechno, co se dávno ukázalo, že VE VÁS nefunguje a přináší vám to pouze bolest. Zbavte se osobních postojů, co vám brání se radovat ze života. Vždyť je to tak směšné stát si za něčím, co dávno nefunguje a fungovat ani nebude.

               

Kouzlo v přirozenosti…

Mnoho dětí se chová tak, že jim je jedno, co si o nich ostatní myslí. Nedělají to se záměrem ukázat světu, jak jim je lhostejný. Jejich záměr je takový, že si v danou chvíli maximálně užívají svou radost nebo jakoukoliv jinou náladu. Dokud ještě nejsou plně poučené o zásadách dospělého světa a o tom, co se od nich očekává, chovají se přirozeně. Není v tom přitom žádná sobeckost, každý máme právo na to mít radost ze života a dělat, co se nám zlíbí (v dobrém smyslu slova). Dítě za vámi přiběhne s přáníčkem, obrázkem, s otevřenou náručí, s polibkem a vás přepadne ten úžasný hřejivý pocit u srdce. Nebojí se dát průchod svým emocím a nepřemýšlí nad tím, jestli je to dobře nebo špatně. A každá věc, která vám působí dobře u srdce je tou největší lidskou přirozeností.

Takže na základě přechozích tří bodů vám nevinně dětsky vzkazuji: snažte se minimalizovat riziko existence suchara bez nadhledu, co se tváří jako důležitý, naleštěný a přemoudřelý prd. Máte totiž na mnohem víc!

Jak (si) udržet ženu šťastnou

Existuje spousta mouder, jak sbalit holku. Ale jak ji udržet šťastnou, o tom už toho tolik není. Sepisuji tedy list vlastních pravidel, o kterých vím, že jsou pro mě klíčová a hrají pro mě ve vztahu roli. Uvědomuji si, že je to komplikovaná záležitost a vývoj vztahu záleží na mnoha faktorech, ale myslím, že následující body se mohou mnohým hodit. Nechť vás provází inspirace... :)

Desatero pro dobrý start i vývoj

Dávejte ženě najevo, že se vám líbí

Zjistila jsem, že mnozí muži si to dokonce i často myslí, ale neřeknou to, protože je to prostě samozřejmost být vedle hezké holky. Každou ženu byť malý kompliment moc potěší. Nebojte se jí jednou za čas upřímně od pochválit. Potěší ji to. Nic se samozřejmě nemá přehánět. A říkejte to od srdce, nikoliv proto, že musíte. Říkejte to NAHLAS, že se vám líbí!

Flirtujte s ní.

Pro mnohé znamená vztah konec flirtování, namlouvání i hraní. Mnoho lidí začne vstup do vztahu brát jako nějakou vážnou záležitost a začnou se tak i chovat. Chyba! Naopak, pokračujte v tom všem co jste měli předtím, než jste spolu začali chodit. A udržujte to. Flirt je kořením vztahu. Mějte své hry a zapojte svou fantazii. Jsou nad rámec našeho denního života, je to velmi příjemné zpestření. Flirtovat a hrát si nezmanená zbavit se zodpovědnosti partnerského soužití. Ženy milují flirtování. Ne takové ty blbé oplzlé řeči a sexuální narážky místních štamgastů, ale erotická znamení, že se vzájemně sami sobě líbíte, jemné nenápadné doteky, úsměvy a nakrucování pramínků na prst, pohazování vlasy... Říkejte jí, jak vás vzrušuje. (Erotika znamená mnohdy více než "vytasení vašeho meče" hned z úvodu! :D).

Nezapomínejte děkovat

Udělala vám večeři? Upekla skvělý koláč? Uklidila byt? Nakoupila? Zařídila pro vás něco? Může se to zdát jako maličkost, ale vděčnost je hrozně důležitá. Protože, každou věc, kterou pro vás žena udělá, dělá se vší láskou a dává do ní kousek svého srdce. Takže ještě než ho spolknete, řekněte jí, jako moc vás ten její kousek potěšil.

Naslouchejte jí. 

Chápu, že my ženy říkáme mnoho redundantních informací, ale mezi nima se mnohdy skrývají docela důležité informace a i signály. Jak poznáte, když žena mluví o věcech, které jsou pro ní důležité? Když mluví o vás nebo o vašem vztahu. Nebo si na něco stěžuje a to "něco" se týká vás. Pokud to necháte být, brzy si zaděláte na pořádný oheň na střeše. Zbytek můžete dále vypouštět ven (kamarádky, venčení psů, práce...).

Překvapte jí

Není to o nákladných dárcích. Je to o kouzlu okamžiku. Až budete příště sám nakupovat přihoďte do košíku její oblíbené gumídky nebo čokoládku. Kupte lístky do divadla na představení, nebo na koncert, na bál.. Naplánujte pro ní nějaký hezký víkend. Nebo jakoukoliv byť šílenou akci. I vaření večeře a masáž se počítá. Květiny jsou klasika, nicméně jakákoliv forma nečekané, pro ženu příjemné události, se počítá. Není potřeba to dělat zvlášť pravidelně, ale čas od času je fajn se nechat unést.

Pomáhejte jí

Jsou ženy, které jsou úžasně starostlivé a chlapa si zbytečně rozmazlí. Nosí mu všechno pod stůl, starají se o domácnost a jsou v tomhle naprosto skvělé (např. moje máma). Máte-li náhodou doma taky takovou a milujete-li svou partnerku, opravdu jí pomáhejte. Ono je velice snadné se nechat rozmazlit, je to výzva, nicméně nenechávejte jí v tom a byť jsou to maličkostí, usnadňujte jí údržbu v domácnostech. Nenechávejte za sebou odložené nádobí ve dřezu, špinavé nádobí na lince, smradlavé ponožky na zemi a takové ty typicky chlapské věci zkuste aspoň trochu eliminovat. Vaše polovička to sice mnohdy udělá za vás, ale pak bude pravděpodobně nakrknutá a vy nebudete vědět proč.

Buďte gentleman

Pomožte ji do kabátu. Opovažte se jí nechat táhnout těžkou kabelu. Nebuďte slepej ignorant, pokud vidíte, že vláčí kufr nebo má s čímkoliv problém. Vezměte za ní ten kočárek. A nečekejte, až si o to řekne. To už je POZDĚ!

Starejte se o ní

Pro mě asi vůbec nejdůležitější pravidlo. Starat se znamená pro mě jevení zájmu, snaha o to udělat toho druhého štastným. Snaha svého partnera poznat, kým doopravdy je. Dávejte najevo váš zájem o ní bez ohledu na to, jestli jste mezi lidmi nebo ne. Poznávejte se. Každý člověk má za sebou kus života plný různých zážitků - příjemných a nepříjemných. Pravý muž ví, co má jeho žena doopravdy ráda. Víte to? Nebo si to jen myslíte?

Nenechte se zlomit její nepříjemnou náladou

Občas to s námi bývá nicmoc. Uznávám. Ale každá bouřka - velká, či malá přejde. A vyleze sluníčko. Vždycky. Snažte se tyto věci přecházet, rychle odeznívají. Pokud jsou dlouhodobé, tak ženě něco chybí. Otázkou je, jestli jste jí to schopen dát nebo ne. Důležité je na to přijít včas, ať zbytečně neztrácíte čas vzájemným trápením. 

Nenechte se ovládnout 

Vztahy jsou dost často o vyrovnávání, ujasňování vzájemných hranic a sebepoznávání. Ženy mají někdy dokonalou schopnost na muže vyvíjet nátlak. Pokud svou milovanou začnete věrně obskakovat jako pejsek, přestane si vás vážit. Normální chlap má dostatek sebeúcty a zároveň není ignorant. Nastavování vzájemných hranic není nic jednoduchého. Jako beznadějný případ věřím na den, kdy tyto hranice nebudou potřeba a dva lidé budou rovnocenní partneři, díky svému dokonalému poznání.

A to je asi tak vše. Nezbývá než popřát hodně štěstí a závěrem inspirující obrázek:

“He supports them both, but she gives him balance.” 

Čekání

Jsem tu. S otevřeným srdcem. Čekám. Na znamení. Na zjevení. Čekám a nic z toho, čekání - tak vyplňují svůj život. Vše je za sklem, Občas se zamlží, občas do něj buším pěstmi.

Tam na druhé straně je ráj, kvetou tam stromy, je tam můj sad, v něm veškeré bohatství šťavnaté pocity, plné srdce. Žádné myšlenky, jen skutečný prožitek. Ale já jako ve vězení pořád čekám, až si mě pozvou do té zahrady. To proto, že sedím na té kovové židli a nechci se jí vzdát. 

A nevěřím, že tam si sednu do měkkého mechu. Ta židle, ta zdánlivá opora.  Namluvili mi, že je to můj královský trůn. Jsem totiž pánem té židle.  A tak si jí vládnu a zároveň lačně hledím za sklo do zahrady. Místo, kde není nikdo pánem. Protože je to pouhý pojem. Tam neexistuje. Protože tam nejsou žádné pojmy. Tam je má milá život. 

Perličky z hodin klavíru

Prokrastinuji do školy, takže poklízím a objevila jsem starý sešit z dob mé výuky klavíru dospělých začátečníků, což není až tak dávno. A připomněla jsem si momenty, které mě tehdy nahlas rozesmály. Tak třeba rozesmějí i vás :)

"Ty stupnice dolů hraješ jak kdybys jel na kripl-káře z Mount Everestu"

"Jsem kočka, která mňouká ale neškrábe" (jakže to bylo s tím psem?)

Já: "Zkus to trochu rychleji" 

Žák: "Ty nikdy nemáš dost, co?"

Já: "A hlídej si ho ať ti zas nestojí!"  

Žák: "Mám opačný problém, bojím se ho vystrčit" (řeč byla o problematice ztuhlosti prstu při hraní)

Žák: "Co je, máš výraz, že jsem udělal někde kardinální chybu" 

Já: "Ale nic, snažím se udržet sliny v puse" (aneb maxi chuppa chups lízátko do hodiny klavíru opravdu nepatří).

S jedním žákem jsem měla dohady kolem žvýkačky v puse. Chodil s ní celkem pravidelně. Jednou se hájil při hraní: "Já žvejknu jen když nevím!" Já: "Takže furt nevíš".

"Kdyby tu byl nějaký Skot tak má z toho vejce na vajíčka" (při hře skotské písně)

"Seš jak zdechlá kobyla" 

"To je dobré, to bude pěkný, až to budeš umět" (to měla být forma utěšování)

"Ty poslechni, ty máš furt nějakej problém s těma černejma" (řeč byla o klávesách, což z jeho výbuchu smíchu moc nevypadalo).

Já: "Říká se, že žák je nejlepší učitel" 

on: "Jo? To slyším prvně"

Já: "Jsem si to teď vymyslela" (aneb když chcete vypadat moudře)

Domlouvání na další hodinu klavíru: 

Žák: "Hm, já to moc nevidím" 

Já: "Hm, chceš brýle?"

"Přestaň to vypichovat jak oči!"

Tímto děkuji všem svým žákům, že se mnou měli trpělivost. Někdy mi  docela chybíte, nemám na kom praktikovat svůj zvrhlý sarkastický humor :)