Jaro...

Hleděla vzhůru do listů vysokých stromů a pozorovala, jak se chvějí ve větru. Polední sluneční světlo si hrálo s barvami zeleně a paprsky prosvítaly skrze hojně listnaté větve na její tvář. Cítila, jak si na jejím obličeji hrají stíny stromů kvetoucích nad ní. 

Užasle pozorovala ten tanec přírody a vstřebávala tu jarní svěžest… Konečně propuklo jaro v pravém slova smyslu. Čekala na něj, těšila se a jako každý rok si přála, aby nikdy neodcházelo a ta oslňující čerstvost zeleně neopadla.

Cítila jej uvnitř sebe - jaro plné nesmělých něžných dotyků, nadšení, netrpělivých očekávání a vlhkých rtů.  Plná obdivu a touhy. Seděla tam, pohrávala si se svými představami, zlehka jako vítr se stébly trávy.

Zvedla se a vydala se vstříc rutinám denního života. Mladá, krásná, plná svěžesti a energie. Jako to jaro. A horlivě si přála, aby ji nikdy neopustilo stejně jako její veškeré sny…